Přeskočit na obsah

Rosice (okres Chrudim)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rosice
Kostel svatého Václava, Rosice u Chrasti
Kostel svatého Václava, Rosice u Chrasti
Znak obce RosiceVlajka obce Rosice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecChrast
Obec s rozšířenou působnostíChrudim
(správní obvod)
OkresChrudim
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 377 (2024)[1]
Rozloha16,10 km²[2]
Nadmořská výška257 m n. m.
PSČ538 34
Počet domů483 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduRosice 96
538 34 Rosice u Chrasti
starosta@obec-rosice.cz
StarostaBc. Zdeněk Volejník
Oficiální web: www.obec-rosice.cz
Rosice
Rosice
Další údaje
Kód obce572179
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosice jsou obec v okrese ChrudimPardubickém kraji, 12 km jihovýchodně od Chrudimi. Mají rozlohu 16,09 km²; žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Obec je často neoficiálně označována jako Rosice u Chrasti. Tak zní oficiálně jméno katastrálního území, místní pošty a někdejší železniční zastávky na zrušené železniční trati Hrochův Týnec – Chrast u Chrudimi. V minulosti byla obec nazývána též Vladycké Rosice.

V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. Z Rosic v Chrudimském kraji v roce 1770 prokazatelně uprchli do Münsterbergupruském Slezsku: Franc Chmelík (krejčovský tovaryš z Rosic) a Anna Jehličková (otec Václav, Rosice); v Münsterbergu byli tito mladí lidé 22. neděli po svátku Nejsvětější Trojice oddáni.[4]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Obec tvoří čtyři vesnice, k jejichž sloučení došlo roku 1974.

Kostel sv. Václava

[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovní kostel sv. Václava byl postaven v 2. polovině 18. století na místě starší renesanční stavby. U kostela se nachází polozděná zvonice z 18. století.

Hospodářský dvůr čp. 8

[editovat | editovat zdroj]

Dvůr stojí na severním okraji obce při průjezdní silnici, podél níž teče potok Žejbro; sestává ze složitého komplexu budov, jehož jádro tvoří někdejší tvrz stojící uprostřed nádvoří; další objekty byly připojovány v době barokní a později.

Objekt svým vzhledem ještě zcela renesanční, zbudovaný v letech 1650–1653, stojí uprostřed rozlehlého hospodářského dvora. Patrové stavení o sedmi osách v průčelí a pěti na boční straně. Ve střední ose zvýšeného přízemí se nachází portál. Vstup v profilovaném ostění s uchy. Po stranách otvoru vstupu stojí polosloupy s jednoduchými hlavicemi. Polosloupy nesou rozštěpený obloukový štít. Pod ním reliéfní hlavička. K plošině před vstupem stoupá z obou stran několik schodů. Sály a místnosti patra jsou opatřeny rovnými stropy a bohatou štukovou dekorací. Tvoří ji rámce s pletencem, perlovcem, rosetami a věnci. Pod dnešním nátěrem stěn se zachovaly zbytky původní malby.

Dům čp. 1

[editovat | editovat zdroj]

Patrová budova na půdorysu protáhlého obdélníka obrácené průčelím k silnici. Její fasáda byla nově upravena v období mezi oběma světovými válkami. Interiéry plochostropé. Úprava schodiště ukazuje, že objekt je původem klasicistní, možná už barokní.

Hospodářská stavení

[editovat | editovat zdroj]

Severovýchodně od křídla s kaplí, poněkud více vysunuto k silnici, stojí stavení zčásti patrové a zčásti přízemní. Mezi ním a křídlem s kaplí byl ponechán prostor pro vjezd do dvora. Do patrové části při bráně se vchází portálem v obdélném ostění s uchy. Interiér plochostropý. Dál navazují přízemní stavení chlévů, sklenuté plackami a plackami segmentového průřezu. Stáje, chlévy a stodoly ohraničují i pravou stranu dvora.

Část při bráně je patrně barokního původu. Chlévy, stáje a stodoly klasicistní a poklasicistní.

Hromadný hrob z napoleonských válek

[editovat | editovat zdroj]

Asi 2 km jihozápadně od Rosic je hromadný hrob z napoleonských válek datovaný k roku 1813. V onom roce nechal místní sedlák pan Dočkal postavit pomník na počest padlým Francouzům, kteří byli ošetřováni v bývalé jízdárně v Rosicích.

Pověst říká, že jeden údajně mrtvý se v otevřené jámě probral a dostal se zpět do Rosic, kde dožil. V 70. letech 20. století se o něj zajímalo francouzské velvyslanectví.[5]

Během třicetileté války se obyvatelé báli, že jim bude odcizen vzácný kostelní zvon, a proto jej ukryli do lesa Doubravy. Za války však všichni pamětníci zahynuli a zvon byl ztracen. Jednou jej náhodou vyhrabala zaběhlá svině. Později zvon vyměnili za zvon v Chrasticích, zvony se však v noci vrátily zpět. Při přeletu mezi obcemi se srazily tak prudce, až rosický zvon pukl. Přelil jej švédský zvonař Ohlson, který si za opravu nevyžádal odměnu, aby tak odčinil zlo, které spáchal jeho národ Čechům za třicetileté války. Jiné zdroje však uvádějí vyplacení odměny za opravu zvonu.

Vzdělání a kultura

[editovat | editovat zdroj]

V Rosicích je základní škola, mateřská škola, několik prodejen, dvě hospody, pošta, sportovní areál s fotbalovým hřištěm, tenisovými, volejbalovými a nohejbalovými dvorci.

Narodili se zde:

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska: vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2001. 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2. S. 303
  5. KUCHTOVÁ, Šárka. Památník U Mrtvých je záhadné místo s nejednou legendou: Z Rosic přes Lozice do Jenišovic. Fotografie Tomáš Kubelka; Tipy na výlet | Východočeské výlety. Český rozhlas Pardubice [online]. Český rozhlas, 15. duben 2018 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  6. VOLEJNÍK, Z., ml. Z historie obce: Ztracená tvář legionáře?. Rosické listy. Obecní úřad Rosice ve spolupráci s redakční radou, únor 2014, roč. 9, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08. Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. 2., opr. a rozš. vyd. Praha: Libri, 2001. 379 s. ISBN 80-7277-018-7.
  • ŠORM, Antonín, ed. Pověsti o českých zvonech. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladateství V. Kotrba, 1926. 64 s.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]